Budějovická brána

Psal se 15. listopad léta Páně 1610, škaredý sychravý den a na náměstí  se konal velký trh. Do města se sjížděl velký počet kupců, řemeslníků a sedláků se svou čeládkou, aby prodali výsledky své práce. Příjezd od Břilic ztěžovalo staveniště nové brány. Cesta byla zúžená a povozy musely projíždět úzkým rozbahněným  prostorem s lešením s velkou opatrností. Tomeš, pacholek sedláka Mrzaty, který přivážel z nedaleké Přeseky fůru dřeva od Velkého Tisého toho měl již dost. Od rána v lese připravoval v dešti dřevo pro dnešní trh. Krávy, které táhly povoz byly již unavené a podrážděné. Ve chvíli, kdy projížděly staveništěm se lekly ruchu, který se šířil od kameníků připravujících kameny do konstrukce lomeného oblouku a narazily do stojky lešení, které se nárazem sesulo na zem. Italský pomocník Salvatore, který spadl na zem se rozkřičel na Tomeše, že je budiuloetc. Ten si nenechal nic líbit a odpovídal mu stejnou mincí. Prchlivý Ital vyskočil a svým sekáčem proklál Tomešovi srdce. Pozdě bylo litovat svého hloupého činu. Týden po tomto skutku utáhl rožmberský kat, narychlo povolaný z Hradce, smyčku na krku nebohého Salvatoreho. Duch Tomešův, který však nedošel klidu, bloudí dál Dlouhou chodbou a čas od času vystraší italské turisty, kteří navštíví naší krásnou Třeboň.